Invalidní důchodci, kteří pobírají invalidní důchod pro invaliditu I. nebo II. stupně, mají státem hrazené zdravotní pojištění. Tato invalidita však předpokládá výdělečnou činnost, doba pobírání ID pro invaliditu I. a II. stupně se totiž nepočítá jako náhradní doba důchodového pojištění – tzn. jako odpracované roky. Pokud tedy při pobírání tohoto důchodu dlouhodobě nepracujete, nezískáváte potřebnou dobu pojištění pro nárok na starobní důchod.
V případě, že jste uznáni invalidní v I. nebo II. stupni, ale nemáte nárok na výplatu invalidního důchodu, není za vás státem hrazeno ani zdravotní pojištění, je tedy třeba si platby zdravotního pojištění zajistit jiným způsobem (např. evidencí na úřadu práce).
Invalidní důchodci, kteří pobírají invalidní důchod pro invaliditu III. stupně, mají státem hrazené zdravotní pojištění a zároveň se jim doba pobírání tohoto ID počítá jako náhradní doba důchodového pojištění – tzn. jako odpracované roky (nejedná se o kompletní sociální pojištění, v některých případech tedy nemají nárok na nemocenské dávky či peněžitou pomoc v mateřství). V případě, že jste uznáni invalidní v III. stupni, ale nemáte nárok na výplatu invalidního důchodu, je za vás státem hrazeno zdravotní pojištění, ale náhradní doba důchodového pojištění vám započítávána není.
Úhrada zdravotního pojištění státem i započtení náhradní doby důchodového pojištění platí pouze v případě, že nemáte jiný zdroj příjmů (např. zaměstnání či samostatně výdělečnou činnost). V případě, že pracujete, je pojistné odváděno také z vašeho příjmu, neboť osobní platby mají vždy přednost před platbami od státu.